Ametrín je podrženým vývojem citrínu, který v přírodě vzniká z ametystu. Tento kámen je na poloviční cestě - užto není ametyst a ještě to není citrín. Má v sobě dokonale sladěné účinky obou těchto minerálů a je velmi silným čarodějnickým kamenem. Působí na třetí oko a pomáhá s intuicí a zárověň dobíjí energie jemnou a klidnou silou a teplem. Je to moudrý kámen, který bych nejvíce přirovnala k úsměvu Mony Lisy. Klidný a energický zároveň, milý a optimistický, zároveň zamyšlený. V listopadu, kdy na nás může padnout depka ze tmy, která v tento měsíc převzala svoji vládu nad světem se jeho vlastnosti velmi hodí a měl by být součástí každé domácnosti.

SVĚDOMÍ – pátek

Dalo by se říci, že svědomí je takový malý počítačový program uvnitř nás, který hlídá všechno, co děláme a schvaluje to. Nemá sice pravomoc nám nedovolit provést něco, co neschválil, ale tím, že rozsvítí kontrolku a rozkřičí se, dá nám šanci uvědomit si hloubku následků, toho kterého činu. A pokud se už jednou rozsvítí a rozkřičí, tak zjistíme, že ho není jen tak jednoduché vypnout a většinou se utiší až ve chvíli, kdy nějak napravíme svůj přešlap – což nebývá obvykle hned a do té doby nám svědomí dělá ze života peklo. Stejně jako u každého pc programu se ale může stát, že se do systému vloudí vir, který činnost svědomí napadne. A to je pak zle. Svědomí je prostě potřeba občas vyčistit a zkalibrovat a někdy stačí jen z důvodů totálního vyčerpání dobít akumulátor 

SVÍTÁNÍ - sobota

Hrozně nerada vstávám. Donutit se odhodit peřinu a vylézt je pro mě velmi těžký a náročný úkol. Díky tomu se pro mě spatření svítání na vlastní oči stalo magickým, zázračným zážitkem, neboť k tomu, abych ho viděla vede velmi obtížná cesta sebezapření a doslova i fyzické bolesti a únavy. Ale když už pak sedím a pozoruji, jak se rodí nové slunce, tak je to obrovské zadostiučinění, nádhera a vzácnost a veškerá nechuť a námaha je zapomenuta a člověku najednou to vstání z postele nepřijde, jako zase až tak náročný akt a tak si řeknu, že takhle budu vstávat častěji a možná každé ráno . Tedy než přijde další vstávání. Všechno, co za to stojí je nejprve náročné a bolestné a připraví nás to o spoustu energie, ale při pohledu zpět se to už nikdy tak hrozné nejeví a říkáme si: „proč jsem to neudělal dávno?“. Ale, co by byly zázraky, kdyby k nim vedla snadná a klidná cesta. ;-)

VĚŘIT - neděle

Vím, jak je složité věřit, že se něco děje z nějakého důvodu, ve chvíli, kdy je člověku nejhůř, je v šoku a nechápe. I přes to nám v tu chvíli stejně nic jiného nezbývá a pokud se necháme místo toho srazit na kolena a začneme lamentovat nad svým těžkým osudem, pokud ztratíme chuť do života s tím, že nemá smysl a zavřeme se do sebe, budeme tím hrát roli rozmazlených dětí, kterým někdo vzal hračku, která třeba ani nebyla jejich a nebo byla dávno rozbitá a ony si mohly ještě ublížit. Věřit znamená pochopit systém souvislostí a náhod a přijmout možnost, že TamNahoře existuje jakýsi sekretariát, který se stará o to, abychom si hráli pouze s vlastními hračkami a také těmi, které nám k něčemu jsou, budou nás rozvíjet a nezraní nás. To, že to ale pěkně bolí, když nám je berou to je samozřejmé...zvyk je železná košile a období smutku proběhnout musí chtě nechtě/chca nechca ;-) jen nesmí trvat nezdravě a zbytečně dlouho.